šikana

Šikana

šikanaPojem šikana pochází z francouzského pojmu – chicane – zlomyslné obtěžování, týrání. Je mnoho druhů šikany, ale agresor či agresoři mají vždy stejný záměr – ponížit jednotlivce, který se nemůže nebo není schopen se účinně bavit. Toto cílené užití nejen fyzického, ale i psychického násilí je obvykle opakované. Šikana je v dnešní době velmi užívaným slovem v různých sférách a oblastech života. A není se čemu divit. Týká se lidí jakéhokoli pohlaví, věku, rasy, vyznání, sociální třídy, vzhledu, vzdělání, povolání, inteligence, vlastností, no prostě se může týkat kohokoli z nás.

Pět stupňů šikany

  1. Vznik ostrakismu, charakterizovaný zvláště vytěsňováním šikanovaného jedince na okraj skupiny.
  2. Fyzická agrese a přitvrzování manipulace – ostrakizovaný jedinec slouží často jako obětní beránek, ventil v zátěžových situacích..
  3. Vytvoření jádra – vybuduje se jasná hierarchie „plnohodnotných a bezcenných“ členů skupiny.
  4. Většina přijímá normy agresorů – normy agresorů se stanou normami většiny.
  5. Totalita neboli dokonalá šikana – chování agresorů i oběti je ritualizováno – představuje formu brutálního násilí, na kterou oběť reaguje často absencemi, útěkem do nemoci, psychicky se zhroutí a někdy se dokonce pokusí o sebevraždu.

Oběť šikany

Obětí šikany se může stát za určitých okolností téměř každý. Agresoři si však většinou vybírají oběť, která je odříznutá, nebo se nějakým způsobem liší od kolektivu. Ohroženější bývají lidé s nízkým sebevědomím, tělesným handicapem, nebo s jinými psychickými a fyzickými problémy.

Agresor

Agresor bývá necitlivý a bezohledný a za své chování se necítí být vinen. Je vlastně nemocný. V odborné literatuře jsou agresoři rozdělováni do třech skupin:
první typ je hrubý, primitivní, impulzivní se silným energetickým přetlakem, kázeňskými problémy, narušeným vztahem k autoritě, někdy zapojený do gangů páchajících trestnou činnost
druhý typ je velmi slušný, kultivovaný, narcisticky šlechtěný, sevřený, zvýšeně úzkostný, někdy i se sadistickými tendencemi v sexuálním smyslu
třetím typem agresora je „srandista“, optimistický, dobrodružný se značnou sebedůvěrou, výmluvný, nezřídka oblíbený a vlivný.

Motivem k ovládnutí druhého může být u agresora splnění nějakého přání, získání věci, vynucení služby nebo výhody. Tato agrese není jen pro samotnou agresi, ale k získání určitého cíle – hovoříme o agresi chladné – instrumentální. Jiným motivem může být krutost, kdy agresor chce vidět oběť trpět (sadismus). Další možnosti je také zvědavost, kdy agresor chce vidět, jak se oběť zachová ve strachu, k čemu všemu se dá přinutit a objevit tak v něm jeho slabé stránky. Se zvědavostí souvisí i nuda a touha po stále silnějších zážitcích, po senzaci. K týrání bezbranného vede při nedostatku soucitu a mravních zábran prostá touha bavit se.

V příštím článku se dozvíte více o typech agresivity a šikany.