Normální nebo ujeté?

Každý máme nějaké ty choutky a touhy, ať v posteli nebo i v normálním životě. Často nám klidné žití narušují a kdybychom se s nimi svěřili ostatním, mohli by nás mylně pokládat za podivíny nebo blázny.

Úchylka neboli deviace je vlastně chování v rozporu s morálními, etickými nebo justičními zákony a kodexy. Devianti v pravém slova smyslu postrádají sociální kontrolu, takže si myslí, že jednají vždy správně. Sem také patří sexuální deviace – netypické chování při sexu.

Dnes dokážeme určit nesčetné množství deviací. Můžeme je rozdělit na úchylky ubližující postiženému, úchylky ztěžující normální společenský život a úchylky sexuální.

Úchylky, které ubližují danému jedinci, jsou například sitofobie (strach přijímat jídlo od cizích, mohlo by být otrávené) nebo anorexie (porucha příjmu jídla). Člověk, ač si to neuvědomuje, se sám mrzačí a může vézt i k nechtěné sebevraždě.

Úchylky, které ztěžují člověku život, jsou docela běžné. Například lehkým autismem trpí až 100 lidí na 10 tisíc. Tito lidé jsou sociálně nepřizpůsobiví, inteligence může být vysoká. Pyromani mají zas nutkání zapalovat vše okolo a to je často spojeno se sexuální úchylkou. Patří sem i kleptomanie, tedy nutkání krást drobné věci, jako třeba zapalovače.

Sexuální úchylka je neschopnost dosáhnout orgasmu normálním sexem. Normalita je určena hlavně heterosexualitou, adekvátními technikami, dospělostí a přístupností obou partnerů. Nejstarší popsané jsou sadismus a masochismus. Sadisté mají potěšení z ponižování a týrání druhého. Masochisté mají naopak potěšení z vlastního týrání. Dále sem patří také erotická asfyxifilie, tedy vzrušení z přiškrcování nebo škrcení, ovšem je to velmi nebezpečné.

Sexuálních deviací je nespočet. Zoofilie (sexuální styk se zvířetem), fetišismus, pedofilie, pyrofilie. Patří sem i asexualita, tedy nezájem o sex.