Mé víkendové domácí sportování
Je pondělí ráno, scházíme se na pracovišti a někteří z nás vypráví, co zažili o víkendu. Moje kolegyně vypráví, jak prožila sportovní víkend. Zacvičila si aerobic, byla v posilovně a nakonec šla s přítelkyní na turistický výlet. Poslouchám to ranní štěbetání, upíjím svoji hořkou ranní kávu a hlavou mě běží film mého víkendu.
Je sobota ráno, moje první probuzení je v dobu, kdy je tělo navyklé, ve 4 30. Údy se labužnicky protáhly, postupně se zapínají mozkové buňky a s ními přichází i slastné zjištění, že je vlastně sobota a já nemusím vyskočit z postele, nastartovat maraton – koupelna , šatník, zrcadlo a cesta do práce. Moc krásný pocit. A tak se omezuji na pár kroků na toaletu a s báječným pocitem opět zalézám ještě tak na 2 hodinky do pelíšku. Následuje blažené nevědomí.
Druhé probuzení je už realistické. Tělo je celkem odpočinuté, dospalé a srozuměné s tím, že nemůže zůstat ležet. Posadím se na posteli, opět protáhnu ruce, nohy a pomalými krůčky se došourám do kuchyně. Začíná moje rozcvička. Jedno oko zamrká, druhé oko zamrká, hlava se zakloní, ruce vzpaží, aby vyndaly kávu z police, pár kroků do stran, natočit vodu, dřep pro sušenky ve spodní skříňce a pak pochod s ranní kávou do pokoje.
Za chvíli stejný pochod zpět do kuchyně ke dřezu a pak už zabírá postupně celé tělo. Pochody mezi místnostmi, dřepy při plnění pračky, výpony při věšení prádla, úklony, záklony a předklony při vytírání podlahy, posilování s plnými taškami při nákupu v místním supermarketu, úkroky a přísuny nohou při vaření kolem sporáku a odpoledne pak výstupy na rozkládací schůdky při mytí oken. Stále dokola, dokud nejsou umyta troje okna.
Drobné pohyby rukou při servírování jídla, předklon při skládání nádobí do myčky, opačně pak z myčky do linky, výpony, vzpažování a upažování při převlékání peřin. Večer relaxační sed u televize, proč mě jen všechno bolí? Vždyť jsem necvičila, ani jsem se nikde nenamáhala, tak proč cítím každou kostičku a sval?
No nevadí, doklušu do koupelny,dám si vanu a znovu budu přemýšlet, proč mám ta záda tak namožená? Celý víkend jsem byla doma a žádný sport neprovozovala. A tak, když se mi kolegyně ptá, co jsem o víkendu dělala, odpovím, že vlastně nic. Jen tak jsem se věnovala domácnosti a sport šel tentokrát mimo mě. A když kolegyně vzdychne, že jí tedy bolí úplně všechno, jak je z toho sportu namožená, s úsměvem řeknu, že mě vlastně nemá co bolet, vždyť jsem vůbec nesportovala.
